Reklama
1932
Velká hospodářská krize
Jak již vyplynulo z předchozích kapitol, Oleho dílně se v průběhu dvacátých let 20. století dařilo někdy více a někdy méně, nicméně nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře. V roce 1929 zasáhla svět Velká hospodářská krize, která v roce 1930 přišla také do Dánska. Jako první jí padlo za oběť zemědělství, které tvořilo 85 % dánského exportu, a s ním také Ole, jelikož jeho živobytí bylo na zakázkách zemědělců závislé. Již tak nízký počet zakázek se snížil prakticky na nulu a v prosinci 1931 proto musel Ole propustit i svého posledního zaměstnance.
V následujícím roce se ke všemu přidaly ještě další tragédie. Nejprve po zásahu bleskem opět vyhořela Oleho dílna a později v tomto roce zemřela jeho manželka Kristine. Ole se ocitnul sám na naprostém dně, bez peněz, bez dílny a se čtyřmi syny, které musel uživit. V tuto chvíli by se nejeden vzdal, ne však Ole Kirk Kristiansen.
„Život je nejen darem, ale také výzvou.“
Ole Kirk Kristiansen
První hračky
Aby zajistil alespoň základní potřeby rodiny, začal Ole v roce 1932 vyrábět drobné produkty do domácnosti, které si mohli dovolit i chudí farmáři z okolí a pokud ani to ne, vyměňoval je s nimi za potraviny. Mezi tyto výrobky patřily například žebříky, žehlící prkna, stoličky nebo stojany na vánoční stromky. A aby zbytečně neplýtval materiálem, vyřezával ze zbytků také jejich miniaturní verze, díky kterým se postupně dostal k výrobě vůbec prvních hraček. Ty jej zřejmě zaujaly nejvíce, jelikož hned první rok jich katalog zboží Oleho dílny obsahoval 28 různých typů.
V roce 1933 dosáhla krize v Dánsku svého vrcholu, což Oleho společně s neúspěchy z předchozích let postavilo opět na pokraj bankrotu. Jeho finanční situaci nepomohla ani koupě nové hoblovky, kterou po požáru potřeboval a která stála více než utržil za celý předchozí rok. Rozhodl se proto objet své sourozence s prosbou o pomoc se zajištěním půjčky na 3 000 dánských korun. Ti mu nakonec pomohli, ale varovali jej, aby s penězi udělal něco praktičtějšího, než je investice do výroby hraček. To ostatně Ole ani původně neplánoval, zpočátku měly hračky pouze vyplnit mezeru v příjmech ze stavebních zakázek. Jakmile by krize opadnula, chtěl se opět vrátit k tesařině. Nakonec ale zjistil, že i v krizových letech chtějí rodiče svým dětem dopřát jen to nejlepší, díky čemuž šly billundské hračky nejvyšší kvality poměrně dobře na odbyt. Výroba hraček Oleho navíc bavila, proto své sourozence nakonec neposlechl a naopak se hračky staly jeho primárním zájmem. Svůj dluh splatil i s úroky v roce 1939.
„Přišel den, kdy jsem si řekl: ‚Buď se vzdáš svého řemesla, nebo snu o výrobě hraček.‘ V tu chvíli dostal můj život tak trochu smysl.“
v Brně a Litoměřicích.