Matyho kostky

Kdykoliv píšu o nových i starých stavebnicích, před jejich název vkládám číslo setu. Nikdy jsem se však do hloubky nezamýšlel, jaká logika se za číslováním skrývá. A tak jsem se pustil do pátrání, které třeba i vám pomůže lépe se v číselných řadách zorientovat.

Jako milovník řádu jsem tajně doufal, že se mi podaří najít stavebnici s číslem 1, od které se všechno odvíjí. Jak velké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že prvním systematicky číslovaným setem byl 236 Garage with Automatic Door z roku 1956. To samozřejmě neznamená, že by LEGO před tímto rokem žádné kostky nevyrábělo, ta první ostatně vznikla již o 7 let dříve, v komunikaci značky mimo firmu se však číslování nepoužívalo. Své výrobky společnost číslovala pouze interně. Jestli si myslíte, že po garáži přišla stavebnice s číslem 237, tak jste vedle. Dvěstětřicetsedmička byla použita až roku 1960. Tento úvod naznačuje, že číslování stavebnic bylo a je tak trochu chaos plný výjimek.

Většina setů vzniklých před rokem 1980 měla označení tříčíselné. Až do 2001 si LEGO vystačilo u většiny sérií se čtyřmi číslicemi. Některým řadám se však začala přiřazovat delší čísla. I přesto, že se první stavebnice s pětičíselným značením objevily už na začátku 70. let, jednalo se v průběhu několika dalších desetiletí vždy jen o různé speciální a limitované výrobky. V roce 2013 se pak pět čísel stalo standardem, ale dodnes se občas můžeme setkat i se sedmi a více. Logika číslování se s rozšiřující nabídkou během historie několikrát měnila, a proto není starší sety tak jednoduché identifikovat pouze dle čísla.

Na dalších řádcích se podíváme na to, jak LEGO své výrobky čísluje od zmíněného roku 2001, kdy se začalo objevovat pětičíselné značení, až do současnosti. I když se společnost vždy po změně systému číslování snažila, aby značení bylo konzistentní, ani jednou to dlouho nevydrželo. Následující informace tedy musíme brát s rezervou.