Vlaky jsou mým oblíbeným druhem přepravy. Volím je vždy, když jezdím za prací či výlety jak po Česku, tak po Evropě. Líbí se mi, kolik možností vám nabízí – cestu můžete strávit prací, spánkem, hraním her, čtením knihy, pozorováním krajiny nebo třeba dobrým jídlem (či pitím) v restauračním voze. To vám zkrátka žádný jiný dopravní prostředek nemůže nabídnout. Před pár lety jsem si dokonce splnil jeden z životních snů a na jízdenku Interrail jsme s přítelkyní projeli 10 evropských států, od Švédska po Španělsko. Dalo by se tedy říct, že jsem vlaků fanouškem, lokomotivy poznám podle jména (s čísly už to je horší), dopravce podle barev a vím kam jít, když na pražském hlavním nádraží svítí u čísla nástupiště písmeno „S“ nebo „J“. 😀
Výše zmíněné však platí hlavně o dieslových a elektrických vlacích, u kterých mne v prvé řadě vždy zajímal jejich design, ať už se jedná o mou oblíbenou „Laminátku“, Taura, Slovenskou strelu nebo třeba zvláštní motoráky, kterými můžete dojet skoro až do dánského LEGOLANDu. Naopak klasické parní lokomotivy mi přišly vždy spíše jako funkční produkty, které vypadají víceméně všechny stejně, než jako něco, co by mělo také lahodit oku (čest výjimkám). Na druhou stranu, jak jsem již zmiňoval v recenzi Přírodovědného muzea, své LEGO město rád ladím do období první poloviny 20. století v Evropě, a k tomu pořádný parní vlak (v případě Orient Expressu doslova Rolls Royce na kolejích) bezesporu patří. Jak to tedy dopadlo?
První dojmy
Stavebnice Orient Expressu vzešla z platformy LEGO Ideas a já její původní návrh, motivován právě nápadem na zařazení historického vlaku do flotily mého města, už skoro od počátku bedlivě sledoval.
I proto jsem byl neskutečně rád, že jsme mohli Orient Express vidět o pár týdnů dříve (než jej samotná LEGO Group „leakla“ na své japonské stránce) a na vlastní oči v Billundu na LEGO Fan Media Days 2023.
Představení stavebnice na LEGO Fan Media Days v září 2023.
První dojem z finálního modelu bych asi popsal jako zklamání i nadšení zároveň. Jako první si totiž všimnete, že vlaku chybí velkolepá tmavě zelená lokomotiva a namísto ní v čele vlaku stojí stroj podstatně menší a v tmavě modré barvě. Díky tomu podle mě vlak částečně ztratil ten vzhled luxusního transkontinentálního rychlíku nejvyšší kvality, za který jej dodnes oprávněně považujeme. Našince také možná zklame změna barvy lokomotivy na tmavě modrou, která pro českou železnici nebyla (narozdíl od tmavě zelené) v parním věku příliš typická.
Je mi jasné, že velikost páry byla vykoupena přidáním druhého vagonu do soupravy, což je za mne tak velké plus, že zmenšení lokomotivy autorům moc rád odpustím. Nesnáším totiž, když jste nekompletností vlaku přímo výrobcem nuceni koupit dvě stavebnice, aby vlak vypadal jakž takž věrohodně (ano, mluvím k vám, 4511, 10194, 10233, 60197 a 60337). I vagony byly oproti původnímu návrhu pozměněny, zde však opačným směrem – jsou nejen více podobné svým reálným protějškům, ale ještě k tomu vypadají nádherně. A to tak moc, že jsem v našem podcastu označil na za vůbec nejkrásnější železniční vozidla, co kdy byly z kostek LEGO vyrobeny.
Stavba vozů
Pojďme se ale konečně pustit do stavby. Jako první si v návodu projdete úvodní stránky o autorovi a Orient Expressu, u kterých mne napadá, jestli je vůbec čtete? Mně by dávaly asi smysl spíše na konci, protože na startu jsem vždy tak horlivý do stavění, že je často přeskočím a vrátím se k nim později.
Jakmile jsem se pak pustil do stavby, užil jsem si hlavně detailní konstrukci podvozků z menších kostek, jelikož jsem doposud stavěl jen „dětské“ vlaky z řady LEGO City, které podvozkům příliš pozornosti nevěnují a mají je sestaveny jen z pár velkých jednoúčelových dílů.
Trochu mne překvapil také mechanismus spojení vagonů. Jsem zvyklý na magnetickou „automatiku“ z běžných vlaků, kterou bych asi preferoval i zde, jelikož mi spojení vagonu dělalo malé problémy. Spojnici je totiž nutné držet ve vodorovné pozici, dokud do ní druhý vagon „nezacvakne“, mé prsty jsou však na mezeru mezi vozy příliš tlusté a tak jsem spojnici musel pustit vždy těsně před spojením. Což samozřejmě způsobilo to, že se vozy nemohly spojit.
V interiéru vás zaujme povedený bar a luxusně vypadající křesílka, které doprovází stolky s lampičkami.
Spíše než interiér mne zaujal exteriér vozu, který je opravdu elegantní. Krom nádherných kombinací tmavě modré barvy a zlatavých doplňků je to taky tvarem vozu, který se v prostoru představku lehce zužuje a dokonale tak imituje právě železniční vozy první poloviny 20. století.
Po restauračním voze přichází na řadu lůžkový, který vás zpočátku možná bude trochu nudit, protože jeho konstrukce je totožná s předcházejícím.
Vaše trpělivost však bude odměněna nádherným interiérem, ve kterém se pro mne naprostým highlightem staly koupelny v obou pokojích – nápaditě jsou sestaveny umyvadla i záchod a dlažba.
Luxusně pak působí třpytivé dílky známé hlavně z řad Friends a DOTS, které jsou zde použity jako lampičky u postele.
Nad postelí pak najdete zrcadlo ve formě samolepky. Vůbec poprvé jsem viděl, že by odraz v zrcadle byl nakreslen přímo na samolepce. Ač je to zajímavý detail, hodnotím jej asi spíš negativně, protože jsem si samozřejmě nedal pozor, jak samolepku na kruhovou tile lepím, a výsledkem byl křivý odraz (jak můžete vidět výše na fotce s lampičkou).
Pokud patříte ke sběratelům zejména modulárních budov, zbytek interiéru, přestože je krásný a dobový, vás asi nepřekvapí. Lehce nereálně naopak působí absence uličky, která by učinila vůz, rozdělený příčkou na dva pokoje, průchozí.
Stavba lokomotivy
Po vagonech již dojdete k samotné lokomotivě, která je skutečným stavitelským „labůžem“. Zatímco základ stroje je velmi bytelný a ze základních bricků, jakmile se dostanete k povrchovým detailům, budete si užívat jednu vychytávku za druhou – ať už se jedná o prvky v kabině strojvedoucího, komíny z přebarvených hlav Mimoňů nebo detaily podvozku. A novinkou je taky oj spojující jednotlivá kola.
Upřímně, čím déle jsem lokomotivu stavěl, tím méně mi vadila její velikost, na kterou jsem si stěžoval v úvodu. To se však nedá říct o její barvě, kterou, zvláště poté, co jsem na internetu objevil fotku s lokomotivou ze setu 10194 Emerald Night, považuji za jediný velký nedostatek celé stavebnice. Je možné, že barva byla změněna právě kvůli odlišení od smaragdové lokomotivy z výše zmíněného setu z roku 2009, jelikož je na něj přímo odkazováno, když designéři lokomotivu Orient Expressu rovněž pojmenovali po drahém kameni – tentokrát po (samozřejmě modrém) safíru (Sapphire Star). Anebo taky může za touto změnou stát úplně něco jiného. 🤷♂️
Jelikož nejsem zrovna znalcem tendrů, tomu, který za sebou táhne lokomotiva Orient Expresu, nemohu nic vytknout. Zaujalo mne však, že je uvnitř dutý, každého vláčkaře ihned napadne, že je zde ponechán prostor pro případnou motorizaci. Na tu jsem se ptal už při našem rozhovoru s designerem setu v Billundu, bylo nám však sděleno, že motorizace není možná, protože vlak je na LEGO motory zkrátka příliš těžký. To by však nebyli LEGO fanoušci, aby onu motorizaci nevykoumali. Jako první s ní přišel náš kolega Balasz z kanálu Racing Brick a kupodivu je docela snadná:
Minifigurky
Stavebnice obsahuje celkem osm minifigurek – čtyři členy personálu a čtyři cestující. Osobně mě potěšily elegantní uniformy průvodčího a výpravčího v tmavě modré barvě se zlatými doplňky. Škoda jen, že jen jeden z nich má na torzu logo LEGO železnic a že jich je tak málo. Moc rád bych si s nimi totiž vybavil personál všech mých vlaků i nádraží.
Strojvedoucí i číšnice, která má přes ruku přehozenou utěrku z automobilových dveří, vás pak asi svým vzhledem nijak nepřekvapí.
Mezi cestujícími vás asi jako první zaujme vévodkyně, která s sebou převáží také početná zavazadla plná peněz, drahokamů a komára v pryskyřici (?). A zámožně vypadá také postarší vědec, který vlakem rovněž cestuje.
Dalším pasažérem je pro některé stará známá Pippin Reed, oficiálními materiály označena jako „spisovatelka“. Jedná se o jednu z ústředních postav řad LEGO Adventurers (1998–2000) a LEGO Orient Expedition (2003), v nichž se jako reportérka účastnila mnoha dobrodružství po boku Johnnyho Thundera a Dr. Kilroye (který si pro svůj comeback zvolil zase Přírodovědné muzeum).
No a celou cestu dokumentuje poslední cestující, který je inspirován samotným autorem setu – francouzským režisérem Thomasem Lajonem.
Problémy s kvalitou a jejich řešení
Problémy s kvalitou některých dílků jsem si zcela záměrně nechal až nakonec. Touto dobou by totiž měly být všechny níže zmíněné problémy či vady již odstraněny a týkají se tak pouze stavebnic, které byly zakoupeny zhruba v prvních dvou měsících prodeje.
Stavebnice LEGO jsou pověstné svou kvalitou a bezpečností, kdy se v nich jen zcela výjimečně vyskytne vada nebo chybějící dílek (mně se to u této stavebnice stalo teprve podruhé v životě). Pro mnoho recenzentů proto bylo až šokující, kolik problémů se objevilo právě u stavebnice vyobrazující slavný evropský vlak.
Tou asi vůbec nejvýraznější vadou byly pravopisné chyby v názvech měst nad okny vagonů. Konkrétně Mnichov byl napsán jako „Munchen“ (namísto „München“) a Bukurešť jako „Bucarești“ (namísto „București“). Má konkrétní stavebnice pak měla ještě jeden potisk tmavě modré tile 1×8 kompletně vadný a téměř nečitelný.
Dále si fanoušci všimli křivého potisku zlatých proužků na tmavě modrých Slopes, Curved 4 x 1 x 2/3 Double, které slouží k dekoraci kotle lokomotivy. Tato vada však při aplikaci dílků na lokomotivu prakticky není vidět, chápu však, že když už víte, že jsou nakřivo, bude vás to štvát
Problematické byly také samolepky. Recenzní stavebnice byly nejprve dodány se žlutými samolepkami namísto zlatých, to však bylo LEGO Group zjištěno ještě před zahájením prodeje a recenzentům byly rychle dodány samolepky správné. Ani z těch jsem však neměl moc radost, protože byly vykrojeny nesymetricky, což je znát zejména na samolepkách s názvem a číslem lokomotivy. Nehezky ale působí také v interiéru.
Poslední vadou na kráse jsou pak samotné koleje, na kterých vlak stojí. Je pravda, že kolejnice v nové titanové (pearl dark grey) barvě na koncích „odstávají“, čímž se mezi nimi vytváří viditelná mezera. Zřejmě proto měl starší typ těchto kolejí na koncích otvory, pomocí kterých se pojistilo jejich upevění do pražců. Mně osobně tato vada tolik nevadí, protože není viditelná a ve stavebnici zároveň nedostanete dostatek kolejí, abyste s vlakem mohli „jezdit“.
Stavebnice s tolika problémy je ideální na otestování zákaznického servisu LEGO Group. Po kliknutí na „Rozbité dílky“ a výběru správné stavebnice na webu LEGO.cz mne překvapilo, že ve výpisu dílků chybí dvě ze čtyř různých tiles 1 x 8 s potiskem měst a zrovna se jedná o ty s chybou. Že by se LEGO Group snažila takto odradit zákazníky od reklamace? Já se však nevzdávám, klikám na „Nemůžu najít to, co hledám“, kostky detailně popisuji včetně čísel z BrickLinku i těch od LEGA. Do stejného pole dopisuji také problémy se samolepkami. Z výběru dílků pak ještě přidávám kolejnice i zlaté proužky, vkládám svou adresu a odesílám.
Po dvou dnech mi přišla odpověď – má žádost o dílky neprošla automatickým ověřením a byla zamítnuta. Ani tady jsem se však nevzdal a píšu přímo do formuláře zákaznické podpory doufaje, že člověk bude mít více pochopení pro fanouška než počítač. A skutečně se tak stalo, za další tři dny mi e-mailem dorazilo oznámení o odeslání kostek. Ty dorazily v papírové obálce dokonce s kartonem uvnitř, aby se nepomačkaly samolepky. Oproti mé původní žádosti však bohužel druhý aršík s interiérovými samolepkami, avšak je možné, že jsem je zapomněl v druhé žádosti dostatečně specifikovat.
A jak jsou na tom ostatní dílky? Proužky jsou rovnější, i když stále ne dokonale rovné, pravopisné chyby opraveny, samolepky ukázkově vyřezány a dokonce i ty koleje sedí. Za mne tedy ukázkové řešení problematického výrobku a nápravy vlastních chyb (až tedy na to prvotní odmítnutí žádosti) – tleskám a děkuji.
Verdikt
Ve finále mi vlastně na stavebnici vadí jen ta už několikrát zmíněná barva lokomotivy. Za její zmenšení jsme dostali dva opravdu nádherné vagony plné krásných detailů v interiéru. A pokud bych si měl vybrat mezi finální verzí a návrhem z LEGO Ideas s velkou lokomotivou a jedním ne tolik detailním vagonem, bral bych vždy finální stavebnici. Jako další drobnou vadu vnímám absenci uličky v lůžkovém voze. Chápu však, že s ní by ve vagonu bylo podstatně méně místa na nábytek a vybavení kabin.
Všechny vadné dílky mi byly (s menší komplikací) nahrazeny a přestože proužky na lokomotivě stále nejsou 100% rovné, na její vzhled to nemá vůbec žádný vliv. Chyby se stávají a pokud je LEGO Group je schopna napravit ke spokojenosti zákazníka, nevidím důvod proč kvůli nim snižovat hodnocení celé stavebnice.
Jak už jsem zmínil výše, vagony považuji za ty vůbec nejhezčí železniční vozidla, které kdy byly ve stavebnici LEGO vydány. Safírovou hvězdu pak asi za druhou nejlepší parní lokomotivu hned po Emerald Night.
21344
Vlak Orient Express
💰 Doporučená cena: 7 599 Kč
🧱 2 540 kostek
🗓️ V prodeji od 1. 12. 2023
pavel tazbirek
Zakladatel tohoto blogu a strýc Matyho, po kterém web pojmenoval. Krom samotného stavění jej nejvíce baví objevovat historii společnosti LEGO a nové, netradiční a kreativní způsoby využití LEGO kostek.
v Brně a Litoměřicích.
Pavle, dovolím si doplnit příklady barev českých parních mašinek: typicky modrou barvu měly třeba rychlíkové Albatrosy (dohledatelné jako řada 498) nebo lokomotivy přezdívané Papoušek (řada 477). Pravda, žádná z nich v kombanci se žlutou/zlatou.
Ovšem i zelené mašinky po síti ČSD jezdily: Zelený Anton (řada 486), Mikádo (řada 387) nebo Rosnička (řada 464.2). Pravděpodobně i další menší “lokálky”, ale ty moc neznám.
Samozřejmě, Orient Express je úplně “jiný” vlak a ztotožňuji se s uvedeným názorem, že by mašince v setu zelená slušela víc (i větší rozměr, byť chápu důvody).