LEGO kostka tak, jak ji známe dnes, vznikla v lednu 1958, kdy si ji také její vynálezce Godtfred Kirk Christiansen nechal patentovat. O pár měsíců později, v červenci 1958, společnost LEGO podala přihlášku k patentu ve Spojených státech, a to i přesto, že se zde její hračky zatím vůbec neprodávaly. Nesmíme však zapomínat že jedním z principů patentového práva je jeho dočasnost – svůj vynález tak můžete pomocí patentu chránit jen po určitou dobu, zpravidla se jedná o 20 let ode dne podání přihlášky.
Většina patentovaných technologií je po vypršení patentu natolik zastaralá, že jeho autorovi ztráta ochrany nevadí (konkurenční prodej věrné kopie první verze iPhonu v roce 2027 zřejmě společnost Apple nezruinuje). V případě tak nadčasového výrobku jako je kostka LEGO, na níž stojí živobytí jejího výrobce po dalších 60 let, může ale vypršení patentu znamenat nemalé problémy.
A právě k takové situaci došlo v roce 1978, kdy vypršel mimo jiné i americký patent chránící design kostky LEGO. Zpočátku to však vypadalo, že se nic hrozného nestalo – objevilo se sice několik menších výrobců kopií LEGO kostek, ti ale díky nízké kvalitě produkce těžko mohli pro LEGO Group znamenat výraznější ohrožení.
To se změnilo v roce 1984, kdy s kopií LEGO kostek přišla na americký trh první velká hračkářská společnost – Tyco Industries. Kostky tato společnost prodávala pod názvem „TYCO Super Blocks“, přičemž na každém obalu nechyběla informace, že stavebnice je kompatibilní s LEGO kostkami. K tomu navíc tato společnost rozjela poměrně agresivní reklamní kampaň, která byla zaměřena pouze na jednu jedinou vlastnost kostek Tyco – jejich dramaticky nižší cenu oproti dánské konkurenci.
Netrvalo dlouho a přišla první žaloba, kterou LEGO Group podala u soudu v Hong Kongu, kde se kostky Super Blocks vyráběly. Společnost Tyco Industries byla v žalobě chytře obviněna z toho, že okopírovala technické výkresy kostek LEGO, které jsou považovány za autorské dílo a vztahuje se tedy na ně mnohem delší ochrana než na patent. Tato poměrně zajímavá cesta, jak zajistit ukončení výroby Super Blocks by možná měla šanci na úspěch, kdyby společnost Tyco v rámci své obhajoby nevytáhla ze skříně toho největšího kostlivce, kterého LEGO Group ve své historii kdy měla – Self-Locking Building Bricks.
Tyto kostky od roku 1947 vyráběla britská společnost Kiddicraft a první verze kostek LEGO s názvem Automatic Binding Bricks byla prakticky jejich kopií, která byla posléze v roce 1958 doplněna o tři trubičky uvnitř kostky, díky kterým v sobě kostky nově pevně držely.
Spor se dostal až před Judicial Committee of the Privy Council v Londýně, který slouží jako nejvyšší soudní instance pro některá britská teritoria a země Commonwealthu. Tento soud ve svém rozhodnutí vysvětlil, že technické výkresy, které vznikly úpravou původního autorského díla společnosti Kiddicraft nemohou být samostatným autorským dílem. To by nebylo samo o sobě překážkou, jelikož LEGO Group, vědoma si své Achillovy paty, pro jistotu v roce 1981 odkoupila od potomků zakladatele Kiddicraftu Hilaryho Page veškerá práva k jeho vynálezům. Dle soudu se však na výkresy společnosti Kiddicraft vztahovala sekce 22 zákona Copyright Act z roku 1911, který praví: „Tento zákon se nevztahuje na návrhy, které je možné zaregistrovat podle Patents and Designs Act, 1907, s výjimkou návrhů, které, ačkoliv mohou být zaregistrovány, nejsou navrženy jako modely nebo vzory, které mají být rozmnožovány jakýmkoliv průmyslovým procesem.“ Ve zkratce to tedy znamená, že jelikož návrhy H. Page vznikly ve Velké Británii, nepožívají podle místního práva žádné autorské ochrany, jelikož to jejich povaha jakožto vzoru pro průmyslovou výrobu kostek vylučuje. A jelikož technické výkresy kostek LEGO nejsou originálním dílem, nýbrž jen dílem odvozeným z výkresů H. Page, nemohou ani ty autorské ochrany požívat.
Ve finále tedy LEGO Group tento vleklý (1984 – 1989) spor prohrála a rozhodnutí výše naopak posloužilo dalším společnostem jako precedent, který stanovuje, že LEGO kostky je možno beztrestně kopírovat. S tím se však zástupci LEGO Group odmítli smířit a již v roce 1988 se rozhodli žalovat Tyco Industries znovu, tentokrát v USA. Právníci americké pobočky již nyní opustili argumentaci s autorskou ochranou a přišli s novou strategií, podle které bylo možné kostku LEGO chránit jako ochrannou známku. Jak bylo řečeno i v samotném soudním rozhodnutí, LEGO Group se očividně nechtěla vzdát bez boje, čemuž se však nelze divit – na této malé plastové kostce byl postaven celý byznys této společnosti. Bohužel však ani nyní LEGO Group neuspěla, dle konstatování soudu je kostka LEGO čistě funkční výrobek, který není součástí identity společnosti LEGO a proto může být chráněn pouze pomocí patentu.
I přes další neúspěch to LEGO Group nevzdávala, k podobným soudním sporům se společností Tyco došlo také v Itálii nebo Rakousku, avšak ani zde nebylo kopírování LEGO kostek zabráněno. Ačkoliv se může zdát, že LEGO Group těmito spory vyčerpala své možnosti jak kostku LEGO uchránit před ostatními, opak je pravdou – spory s Tyco Industries byly pouhým začátkem a v průběhu dalších třiceti let vedla LEGO Group desítky dalších právních bitev. O těch si ale povíme zase někdy příště 🙂.
v Brně a Litoměřicích.