Otevře se na nové kartě

Jak LEGO kdysi záměrně vyrábělo laciné kopie sebe sama

Pavel Tazbirek
18. 11. 2026

Asi to znáte, máte doma mix kostek a sem tam se najde taková, která vypadá skoro jako LEGO, ale něco na ní nesedí. Pokud by tyhle kostky pocházely z Itálie, je dost možné, že jejich původ není v typické Číně, ale v podviném expermientu LEGA ze 70. let. Jejich vyhozením byste se tak připravili o zajímavou sběratelskou kuriozitu.

Obsah článku

Vlevo dvě kostky Minitalia, vpravo běžná kostka LEGO z poloviny sedmdesátých let a dnešní kostka. Zdroj: New Elementary (Francesco Spreafico)

Jsou to totiž pravé kostky LEGO. Jmenují se Minitalia a LEGO je od roku 1970 zhruba do let 1976 a 1977 prodávalo jen a pouze v Itálii. Na krabicích stálo logo LEGO System a vedle něj velkými písmeny „minitalia“, jméno, které mělo italským rodinám znít povědomě. Vyšlo přes dvacet stavebnic ve dvou hlavních vlnách: domky s červenými zdmi a zelenými střechami, auta, vlak, lodě, letiště i náměstí. V takovém rozsahu LEGO nic podobného nikde jinde na světě nevydalo.

Domky 1 až 5 z první vlny. V obchodech vydržely do první poloviny roku 1973. Zdroj: New Elementary (Francesco Spreafico)

Zákon, který nikdy neexistoval

Dlouhá léta se tradovalo jednoduché vysvětlení. Italský parlament prý v roce 1970 zakázal dovoz zahraničních hraček, a tak LEGO založilo místní firmu, která vyráběla kostky přímo v Itálii. Kolem roku 1974 pak prý Itálie zákaz zrušila a do obchodů se zase vrátilo běžné LEGO. Dávalo to smysl, Evropská společenství v té době tvořilo jen šest zemí a Dánsko mezi nimi nebylo. LEGO už navíc mělo s importními restrikcemi zkušenost, zejména v poválečném období byly běžným nástrojem k ochraně zranitelných evropských ekonomik.

Tenhle příběh proto fanouškovská komunita opakovala roky dokola, najdete ho i v obsáhlé příručce Unofficial LEGO Sets: Parts Guide a podle časopisu Blocks ho občas převzalo i samo LEGO. A i samotný Blocks ho dokonce v dubnu 2022 otiskl v seriálu k devadesátinám firmy. O půl roku později se ale sám opravil, protože italští fanoušci, jako první Nicola z fanouškovského klubu ItLUG, mezitím prošli tehdejší italské zákony a po žádném zákazu nenašli ani stopu.

Proti mýtu svědčí i dobové reklamy. Minitalia a běžné LEGO se v Itálii prodávaly vedle sebe po celou dobu a některé inzeráty ukazují obojí najednou. Začátek prodeje navíc italští fanoušci posunuli o rok dříve, než se myslelo: první reklama na Minitalii vyšla 10. května 1970 a vyzývala malé „inženýry“, ať s Minitalií odteď stavějí „luxusně“. Krabice těchto kostek přišla zhruba na 600 až 2 200 lir.

První reklama na Minitalii vyšla v Topolinu 10. května 1970. Zdroj: New Elementary (Francesco Spreafico)

Ve skutečnosti vyrobeno v Dánsku

V roce 2014 se dokonce na fóru Brickset ozval Dán, jehož rodiče oba pracovali ve výrobně plastů v Koldingu na jihu Dánska. Podle něj se tam lisovaly běžné kostky LEGO i Minitalia vedle sebe. Jeho otec si pamatoval, že Italové drahé „luxusní“ hračky od LEGA kupovat nechtěli, a tak pro ně firma udělala o něco méně kvalitní a levnější verzi. Měla s ní ovládnout trh a později ji nahradit běžným zbožím. 

Že Itálie potřebovala levnější LEGO, dává smysl. Podobně jako dnes tam průměrná kupní síla byla nižší než ve zbytku Evropy a navíc se lišila mezi severem a jihem. A tak proti stavebnici, která vznikla pro dánské děti na dlouhé zimní večery doma, hrálo i teplé podnebí, v němž si děti hrály spíš venku. LEGO se proto ujímalo spíš na chladnějším a vlhčím severu. Obtížnost italského trhu přiznal v roce 1975 i Giancarlo Morganti, tehdejší ředitel italské pobočky LEGO.

Minitalia proto šetřila všude, kde to šlo. Místo plastu ABS, ze kterého se běžné kostky lisují od roku 1958, byla vyráběna z houževnatého polystyrenu HIPS. Ten je levnější a stále dost odolný, ale pod tlakem a opotřebením bělá. Ze stejného plastu jsou třeba dnešní podložky a na jejich rozích je to bělání dobře vidět. Duté výstupky pak zase šetřily množství spotřebovaného materiálu. Výsledkem pak skutečně byla nižší cena: běžná stavebnice LEGO stála v Itálii v sedmdesátých letech v průměru skoro dvakrát tolik co stavebnice Minitalia.

Velká loď (set 32) přišla v roce 1973 s lodní sérií. Foto: Brickset

Kříž ze slavného patentu

Nejvíc sběratele mátl kříž na spodní straně kostek. Ani ten si ale LEGO pro Itálii nevymyslelo. Když v lednu 1958 hledal Godtfred Kirk Christiansen způsob, jak zařídit, aby kostky na sobě pořádně držely, nakreslil několik různých řešení. Žádné z nich ale nebylo pořádně vyzkoušené, a tak 28. ledna 1958 podal patent nejen na trubičky, ale i na všechny alternativy. Kříž byl jednou z nich a až do Minitalie ho LEGO nikdy nepoužilo. Stejně tak byla v patentu obsažena i kostka s tenčími stěnami a svislými žebry uvnitř, tedy přesně to, co měly kostky Minitalia.

Dánský patentový list z roku 1958 a vedle něj výlisek s kostkami s různými spodky. Zdroj: New Elementary (Francesco Spreafico)

V praxi se ale tento systém moc neosvědčil. Kostky s křížem a dutými výstupky držely znatelně hůř, takže LEGO kříž zhruba od roku 1973 měnilo za trubičky s výřezem. Podle katalogu z toho roku už měla kříž jen kostka 2×2. Trubičky s výřezem se pak zhruba do roku 1979 objevovaly i v běžných kostkách LEGO, jen byl otočený o devadesát stupňů.

Starší kostka Minitalia s křížem a novější s trubičkami s výřezem. Nápis Pat. Pend je jediné označení. Zdroj: New Elementary (Francesco Spreafico)

Pokusné pole pro nové díly

Podle jedné z teorií sloužila Itálie i jako jakási testovací laboratoř: LEGO chtělo vidět, jak trh přijme levnější a méně kvalitní kostky. Kdyby to vyšlo, možná by se z Minitalie stal „mainstream“. Že k tomu nedošlo, naznačuje, že se prodávala slabě nebo narazila na odpor.

Experimentem byla Minitalia i po technické stránce. Její kostky měly jako první tenčí stěny se svislými žebry uvnitř, kostka 2×4 jich má dvanáct. V běžných kostkách se žebra objevila v polovině sedmdesátých let spolu s trubičkami s výřezem, kolem roku 1979 zase zmizela a natrvalo se vrátila v roce 1985. Dnes je najdete v každé nové kostce.

Minitalia navíc v roce 1970 uvedla hned několik doposud neviděných kostek, které později převzal i LEGO Systém. Šikmá kostka 3×4 se sklonem 33° se do běžných stavebnic dostala o rok později skoro beze změny, stejně jako oblouk, který LEGO trochu víc upravilo. Okno 1×4×3 s úchyty na okenice, okenice samotné i dveře 1×4×5, vůbec první dveře v této velikosti, pak přišly v mírně upravené podobě v roce 1978.

Zelená šikmá kostka Minitalia z roku 1970 a její běžný protějšek, který LEGO vydalo o rok později. Zdroj: New Elementary (Francesco Spreafico)

Soupeř s Mickeym Mousem

Časopis Blocks přidává ještě jedno možné vysvětlení. Itálie měla vlastní stavebnici z kostek. Firma Italo Cremona, založená v roce 1922, vyráběla věci z plastu už před válkou, za války přešla na drogerii a po ní na obroučky brýlí. V roce 1960 uvedla Plastic City, kostky vzhledově podobné LEGU, ale s ním nekompatibilní. Měly figurky, tematické stavebnice s vesmírem, středověkem i vojáky a hlavně licence, mezi nimi Disney. 

Kvalitou na LEGO Plastic City nestačilo, licence ale tehdy byly pro LEGO nemyslitelné (první na Star Wars a Medvídka Pú přišly až v roce 1999) a tak znamenaly konkurenční výhodu. Stavebnice Minitalia se navíc nápadně podobají několika stavebnicím Plastic City, se stejnou kombinací červené a zelené a s podobnými okny. Je tedy možné, že Minitalia měla soupeře porazit na jeho vlastním trhu nízkou cenou. Firmu Italo Cremona v roce 1974 zasáhl velký požár továrny, ze kterého se už nevzpamatovala, a v devadesátých letech zmizela.

Japonský bratranec OLO

Itálie ale nebyla jediná. LEGO se v sedmdesátých letech nedařilo ani v Japonsku a v letech 1970 až 1978 tam prodávalo stavebnice OLO. Kostky OLO mají stejný tvar jako Minitalia, s křížem zespodu i dutými výstupky, jsou ale z běžného ABS. Poznáte je podle malého písmene K uvnitř výstupku, které zbylo z původního názvu KOLO.

Že obě kostky vznikaly na stejném místě, dokládá nález italského fanouška Francesca Spreafica. V Itálii objevil slepený propagační model Minitalia a uvnitř našel kostky OLO. Ty se dnes shánějí ještě hůř než italské.

Oficiální dokumenty, které by celou věc vysvětlily, se dodnes nenašly. Ať už šlo o levný pokus pro chudší trh, útok na italského soupeře, nebo obojí, Minitalia zůstává vzácnou výjimkou, kdy LEGO porušilo zásadu Ole Kirka i Godtfreda, že konkurenci má porážet kvalitou, ne nižší cenou.

OLO (zdroj: Yodoba, Flickr)

LEGO Itálie po padesáti letech

Kostky bez loga z italských obchodů dávno zmizely a dnes LEGO (nejen) v Itálii nabízí přesně opačné zboží než tehdy. Místo laciné náhražky třeba tenhle velký a drahý set pro sběratele – od 1. listopadu 2026 je v prodeji Benátská čtvrť (11388) z řady Icons. Má 5 682 dílků a stojí 12 199 Kč, pár lir už vám tedy bohužel stačit nebude :). 

Benátky ale nejsou jediná Itálie, která se v posledních letech v LEGO provedení objevila. V roce 2025 vyšla v řadě Architecture Fontána di Trevi (21062) s 1 880 dílky a v řadě Ideas Italská riviéra (21359), barevná rybářská vesnice z ligurského pobřeží s 3 251 dílky. A loni vyšla i malá Pohlednice Itálie (40818), na jejíchž 189 dílcích se sešla šikmá věž v Pise, římské ruiny, benátský most Rialto i pobřežní městečko Positano. 

Itálie ale byla nadměrně (oproti třeba, ehm, Česku) v LEGO setech zastoupena i v hlubší historii. Řada Architecture postavila šikmou věž v Pise (21015) v roce 2013, o rok později první Fontánu di Trevi (21020) se 731 dílky a v roce 2016 taky Benátky (21026). Do benátských kanálů zavedl LEGO už v roce 2009 Indiana Jones v setu Venice Canal Chase (7197). Z vozidel zase byly vydýny ikony jako Ferrari F40 (10248) (2015), Fiat 500 (10271) (2020) a Vespa 125 (10298) (2022). Zdaleka největší z nich je ale Koloseum (10276) z roku 2020 s 9 036 dílky. A v roce 2022 vyrobilo LEGO v rámci BrickLink Designer Programu i fanouškovský návrh Venetian Houses (910023) s 3 470 dílky a 13 postavičkami.

Kolik italských setů máte doma vy? Nebo co vám ještě z Itálie v LEGO podobě chybí? Budu se těšit na komentáře! 🇮🇹

Tento blog jsem založil před pár lety s jasným cílem: sdílet radost z kostek LEGO s ostatními fanoušky a zároveň skrze něj pomáhat mému synovci Matymu. V LEGO světě mě nejvíc táhne město, vlaky a modulární budovy, ale s chutí objevuji i netradiční a inovativní sety napříč všemi řadami. Kromě toho mě fascinuje samotná historie značky, ve které hrozně rád bádám.

Jaký byl článek?

Napiš komentář

  • Avatar-Falcon-2
  • Avatar-Space-Yellow
  • Avatar-Forestman
  • Avatar-Spiderman
  • Avatar-Ghost
  • Avatar-Stormtrooper
  • Avatar-Hulk
  • Avatar-Vader
  • Avatar-Johnny
  • Avatar-Wolfpack
  • Avatar-Joker
  • Avatar-Wolverine
  • Avatar-Kai
  • Avatar-Majisto
  • Avatar-MrGold
  • Avatar-Pirate2
  • Avatar-Redbeard
  • Avatar-Sheriff
  • Avatar-Skeleton
  • Avatar-Batman
  • Avatar-Space-Blue
  • Avatar-Bob
  • Avatar-Space-Pink
  • Avatar-Deadpool
  • Avatar-Space-Red