Uskutečnit rozhovor s Milanem Reindlem, prvním českým designerém stavebnic LEGO, bylo mým obrovským snem už od doby, kdy jsem Matyho kostky zakládal. Udělala mi proto obrovskou radost zpráva od Miloslava, jednoho ze zaměstnanců pražského LEGO Store, s nabídkou, že by mi jej mohl zkusit zařídit u příležitosti zahájení prodeje Milanova nejnovějšího setu 42177 Mercedes-Benz G 500 PROFESSIONAL Line, na kterém byl v Praze Milan osobně přítomný. Po několika e-mailech s vedením evropského maloobchodního marketingu LEGO Group v Londýně se mi konečně podařilo získat 30 minut, během kterých jsem mohl Milana vyzpovídat. Otázek jsem měl připravených opravdu hodně a bohužel nám čas vystačil asi jen na polovinu, i tak ale věřím, že se z rozhovoru dozvíte spoustu nových informací nejen o zákulisí vývoje nových stavebnic LEGO.
Vy jste vyrůstal v 80. a 90. letech a když jsem koukal na váš Instagram, tak jsem zjistil, že se poslední dobou hodně věnujete starému LEGO vesmíru – konkrétně myslím M-Tronu…
M-Tron je srdcová záležitost. 6877 byla moje první stavebnice. Barevné schéma, které tehdy vymysleli, už asi nikdo nepřekoná.
Tím vaším prvním setem byl ten, který jste nedávno přetvořil v Technic měřítku včetně figurky?
Ne, ale i k tomuto setu mám vytvořen prototyp, jen jsem se k tomu ještě nedostal, protože je tak 1,5x větší. I na něj přijde řada, ale říkal jsem si, že bude sranda začít s něčím, co vlastně žádné funkce ve finále nemělo. U toho původního setu šel maximálně odklopit kokpit a já jsem si říkal, že bych z toho mohl zkusit opravdovou plně funkční Technic buginu v M-Tronových barvách a uvidíme co z toho vznikne. A ještě když se do toho vejde Technic figurka…
Ta se mi právě líbila úplně nejvíc, že jste jí vytvořil i ikonickou M-Tron uniformu. Jak jste ji vyráběl?
Poprosil jsem našeho grafického designéra, jestli by mi nevytvořil několik samolepek v různých velikostech loga a pak jsem si vybral možnost, která tam seděla nejlíp a nalepil to tam.
Takže vlastně máte vlastní unikátní „oficiální“ M-Tron samolepky v rozměru figurek LEGO Technic…
Ano i ne, není sice masově vyráběná, ale je navržena LEGO designérem.
Hrál jste si už v dětství i s Technicem, nebo to bylo zatím jen čistě o tom vesmíru?
Já jsem sice začal s vesmírem, ale pak přišla věc, která totálně obrátila můj zájem – malá motokára 8815 LEGO Technic, kterou jsem dostal o rok později. Ta měla zatáčení a jednoválcový motor s pohyblivým pístem. Já jsem na to koukal a říkal jsem si: „Ty jo, to je úžasný, tohohle bych asi chtěl víc.“ Peněz ale tehdy moc nebylo. Potom jsem si našetřil ještě na jeden větší Technic set, to mi bylo asi třináct. Následně jsem šetřil nějakou dobu peníze na větší Model Team stavebnici a když jsem je konečně získal, tak mě to už přestalo bavit. Koupil jsem si místo toho kazeťák a začal jsem poslouchat metal, což mi taky zůstalo dodnes.
Takže pak přišly dark ages…
Ano, pak bylo 10 let temna. Jednou jsem na LEGO kostky sáhnul, když jsem asi v sedmnácti měl fakt mizernou angínu.
A pak jste se vrátil, když vám bylo tuším pětadvacet?
Přesně tak.
A to už byl čistě Technic…
Ano, to už byl studless, tedy bezčudlový, Technic, jak jej známe dnes. Jen to tedy nebyly stavebnice LEGO Technic, ale Racers (8650), které tehdy fungovaly na Technic platformě. V těch nebyly vůbec žádná ozubená kola. Byly tam jen nějaké katapulty, které vystřelovaly auta, aby jela co nejrychleji. Ale nějak mi ta nová podoba Technicu dávala větší smysl a lépe se mi stavělo trojrozměrně. A to i přesto, že jsem mohl hodit do koše všechno, co jsem si z dětství pamatoval, protože díly se na sebe nedaly skládat jako klasické kostky. Zkrátka jsem tomu totálně propadl, a tak vznikla asi moje největší závislost.
Co bylo vlastně tím impulsem pro váš návrat k LEGO kostkám?
S tehdejší přítelkyní jsem se procházel po obchodním domě, sháněli jsme hračku pro její příbuzné, a já tam uviděl LEGO a říkal jsem „Ty jo, ten Technic vypadá hrozně dobře, a úplně jinak, než dřív! To bych si skoro i rád postavil.“ No a o dva měsíce později, na Vánoce, jsem tu stavebnici našel pod stromkem. A pak už to bylo rychlé, 27. 12. jsem už měl objednánu další a takhle to šlo ráz na ráz. První rok jsem samozřejmě potřeboval motory, ozubená kola, pneumatické písty a spoustu dalších důležitých dílů, abych z toho dokázal vytvořit něco impozantního a velkého. Tohle tedy nastartovalo celou mou dráhu a investice do stavebnic se vyplatily, protože mi to vlastně získalo práci.
Takže jste prakticky ihned začal stavět vlastní modely?
Ano, den po tom, co jsem dostavěl stavebnici, jsem si řekl „Hm, hezký,” a hned jsem šel stavět alternativní B model a opět si řekl „hezký,“ a pak už jsem začal zkoušet něco vlastního. Chvíli to samozřejmě trvalo, než jsem se s tím popasoval, ale přišlo mi to daleko intuitivnější a můj mozek tomu tak nějak rozuměl víc, než tomu klasickému Technicu, který dodnes spousta lidí miluje a nedokáže nám zapomenout, že jsme se od něj na hony vzdálili.
A jak to vlastně bylo tehdy se sháněním dílků? Dnes na BrickLinku najdeme desítky obchodů jen z Česka a máme tady i oficiální Pick a Brick…
BrickLink fungoval už tehdy, jen tedy jsem nakupoval většinou ze zámoří, protože tehdy moc nefungovala dovozní pravidla. To bylo ale až později, někdy kolem roku 2007-8. Do té doby jsem si v databázích stavebnic dohledával dílky, které potřebuju, a podle toho si pak kupoval sety, které je obsahovaly. Třeba si dodnes pamatuji, že set 8455 Super traktor měl nejvíc pneumatických pístů ze všech do té doby vyrobených stavebnic, dvě pumpy a asi pět metrů hadic. U toho jsem si řekl „Jo, to mi určitě bude stačit, alespoň na nějakou dobu.“
Poté, co jste začal stavět své vlastní modely, jste je začal také sdílet na internetu. Já si vás a vaše modely pamatuju hlavně z fóra kostky.org. Měly právě internetové komunity nějaký vliv na to, že jste se stal prvním českým designérem stavebnic LEGO?
Bylo skvělé vidět, že na to nejsem sám, protože když jsem svoje výtvory ukázal svému okolí, tak spousta lidí to absolutně nechápala a klepala si na čelo, že si v 25 hraju se stavebnicí jak malý Jarda. Mně to ale vůbec nevadilo, a právě spíš naopak jsem si říkal „Já vám ještě ukážu!“ (smích). To, že jsem se přihlásil do LEGO fóra, pro mne znamenalo, že patřím někam, kde mi rozumí. V té době fórum bylo hrozně aktivní, všichni si všechno chválili a byl tam vidět i zájem od ostatních členů, abych vyprodukoval víc svých modelů. To mě hodně posouvalo. A shodou okolností to byl i jeden ze členů fóra, který mě upozornil, že společnost LEGO hledá nové designéry a že bych se měl zkusit přihlásit.
Takže si myslíte, že kdyby nedošlo k tomuto popostrčení, tak byste se do toho sám nepustil?
Je to možné, protože já jsem do určité doby vůbec nevěděl, že se tím dá živit. Myslel jsem si, že existuje hrstka vyvolených inženýrů, kteří sedí někde v Dánsku. A pak, když jsem se po tom začal trochu víc pídit, zjistil jsem, že spousta z nich nejenže nepochází z Dánska, ale taky často ani nejsou inženýry ba dokonce mají i stejné vzdělání jako já. Třeba Jamie Berard je taky bývalý učitel a není mezi námi zdaleka jediný. A najednou tedy začnete cítit, že by to asi tímhle směrem mohlo jít a jde spíš jen o to se nebát to zkusit, protože co se vám může stát? Přinejhorším vás nevezmou.
Další Milanovy stavby vzniklé před nástupem do LEGO Group.
Jak už jste zmínil, vy jste se stal designérem jako AFOL, dospělý fanoušek kostek LEGO, bez formálního uměleckého vzdělání. To byla, pokud se nepletu, v LEGO Group poměrně nová praxe zavedená zhruba po roce 2005. Myslím, že právě Jamie Berard, kterého jste zmínil, byl úplně prvním takovým designérem.
Byl minimálně jedním z prvních AFOLů nepocházejících ze Skandinávie.
Jaký tedy byl poměr mezi absolventy návrhářských škol a AFOLy v době, kdy jste nastoupil?
Těch fanoušků, klasických AFOLů, v té době mezi nimi zas tolik nebylo, ale těch s formálním designérským vzděláním taky ne. Tím, jak je Dánsko relativně malý rybník, tak brali kohokoliv, kdo měl talent, nadšení a zapálení. Dodnes tam pracují lidi, kteří pomáhali formovat mé dětství. Třeba Olav Kroigaard nastoupil v roce 1987 po absolvování střední školy technického zaměření. Jednoduše jim tehdy představil svůj model, který postavil z Technicu a oni si řekli: „Jo, tenhle chlap je šikovný, toho si tady necháme.“
A jak je to dnes?
Myslím, že vystudovaných designérů je tam dnes víc než kdy dřív. Podíl dospělých fanoušků je však taky velký. Hodně k tomu přispívá internet. Mnoho z nich před svou designérskou kariérou publikovalo své výtvory na sociálních sítích nebo dokonce byli úspěšnými youtubery.
Když se zeptáte těch nejzapálenějších dětských fanoušků, čím by chtěli být až vyrostou, je velká pravděpodobnost, že vám řeknou že by chtěli navrhovat LEGO. Dá se na to nějak připravit, kdyby to někdo vzal opravdu vážně? Dají se trénovat ty potřebné schopnosti?
Do určité míry ano, nikdo vám ale na 100 % nezaručí, že to místo dostanete. Když ale vystudujete průmyslový design zaměřený na hračky, dostanete se k ideálnímu kandidátovi asi nejblíže. Strašně důležitý je ale i zápal a vášeň, protože bez toho to prostě dělat nejde. Pokud vás práce neobohacuje, tak na vás asi bude smutný pohled stejně jako pak na vaše modely. Nesmírně důležité ale je, že musíte být týmový hráč a táhnout s týmem za jeden provaz bez ohledu na to, jestli se daří nebo ne. Může se taky stát, že vám model těsně před nebo i po schválení zaříznou a už nikdy nespatří světlo světa. Na tohle musíte být taky připraven. Půl roku vaší práce ne že by úplně vyletělo oknem, vždycky vám to něco dá, ale spoustu lidí by to mohlo frustrovat. Na druhou stranu se to nestává moc často. Já mám štěstí, že jsem v produktové řadě, která funguje už téměř 50 let a očividně fanoušků stále přibývá.
Uvažoval jste někdy, že byste přešel do jiného týmu?
Ano, kdyby mne už Technic tým mezi sebou nechtěl, líbil by se mi Creator a asi NINJAGO by bylo dobré. Star Wars byly v jednu chvíli taky na talíři, ale nevím, jestli bych zvládal stavět neustále jen nebarevné vesmírné lodě. Na všem se dá najít něco zajímavého, aby vás to bavilo a naplňovalo. Stejně přistupuju i k tomu, když třeba dostanu projekt, který není úplně moje srdcová záležitost, což se naštěstí poslední dobou nestává.
Při pohledu na seznam setů, na jejichž návrhu jste se podílel, mne zaujalo, že dodnes pracujete na stavebnicích všech velikostí – od nejmenších polybagů po velké a detailně propracované modely. Co vás baví víc?
Každá ta kategorie má svoje. Můžete si myslet, že navrhnout model, který se dává do pytlíčku je legrace, ale není. V lecčems je to o dost komplikovanější než dělat velký model. Jediná velká výhoda je, že jej zvládnete během týdne postavit třeba třicetkrát, což třeba u Mercedesu třídy G rozhodně nelze.
Je pro vás to, že ty modely v pytlíčku musíte postavit z velmi limitovaného počtu kostek tak, aby byly zároveň rozpoznatelné, zajímavější výzva než třeba ty velké modely?
Je to tak. Musím říct, že to beru jako takové zajímavé mentální cvičení, protože vás to nutí přijít s úplně novými inovativními stavebními technikami v rámci pidimodelu tak, abyste splnil veškeré kolonky a ten set tak mohl projít.
Na který set z těch, co jste navrhl, jste nejvíc pyšný?
Myslím, že to bude Mercedes, je tam spousta věcí, které jsem si vysnil a zrealizoval, takže jsem spokojen.
Je běžnou praxí, že designéři do svých stavebnic skrývají své různé podpisy, znamení nebo easter eggy. O vás je známo, že například vaše letadla nesou českou rejstříkovou značku OK, najdeme něco takového i na tom Mercedesu?
My už to na licencovaných setech neděláme, ale najdete tam spoustu jiných ukrytých vzkazů v samolepkách a myslím, že i ty stavební techniky, které tam jsou použity, jsou tak trošku můj styl. Jsem minimálně rád, že se mi podařilo protlačit nový úhlový konektor, který má v tomto setu premiéru, takže je to naprostá novinka a je to trošku i rebelské, protože jsem si protlačil něco, co je mezi konektorem dva a tři. Láme úhel přesně na půlku, abychom docílili lehkého sklonu zadních dveří a bočních stran karoserie.
Máte nějaký model, který byste si přál navrhnout, ale dosud jste neměl příležitost?
Zvíře z kostek LEGO Technic.
Letos po dlouhé době vyšel v rámci stavebnic LEGO Technic set, který není vozidlem, letadlem, lodí nebo těžkým strojem – 42179 Planeta Země a Měsíc na oběžné dráze. Myslíte, že se v tomto ohledu svítá na lepší časy?
Já v to plně doufám, ta stavebnice je nesmírně úspěšná.
Vraťme se ale ještě k vašim začátkům – jaký byl váš první úkol, když jste před těmi 12 lety poprvé přišel do práce?
První úkol jsem vlastně začal už tady v Čechách, protože jsem oficiálně nastoupil 1. dubna, ale abych nemusel jezdit do Dánska jen na dva dny, protože pak byly Velikonoce, tak mi poslali díly a řekli mi: „Tady máš domácí úkol, stav a něco nám přivez.“ Stavěl jsem dnem i nocí, asi jsem prostavěl víc hodin, než jsem měl, ale přivezl jsem s sebou prototyp prvního modelu. Můj návrh nakonec zvítězil nad prototypem mého kolegy, který pak ten můj dotáhl do výsledného konce a stal se z něj oficiální B model setu 42006.
Pásový traktor, alternativní model k setu 42006 Bagr, se stal prvním oficiálním LEGO modelem, jehož vzhled Milan Reindl ovlinil.
Dokážu si představit, že začínat v nové práci, v cizí zemi a vlastně i oboru, kterému jste se nikdy předtím profesionálně nevěnoval mohlo být docela stresující…
Ani ne. (smích)
Na to jsem se právě chtěl zeptat, jestli to pro vás bylo snadné, nebo to naopak byla výzva?
Já jsem vlastně moc nevěděl, co mě čeká, ani jak to běžně chodí, takže jsem si tam sednul, přišel za mnou šéf, ujistil se, že mám zaměstnaneckou kartu a že vím, kde budu spát a pak mi řekl, ať si popovídám s ostatními, kouknu se, na čem pracují a ať se ptám na cokoliv, co mě napadne. Mohl jsem se jít kouknout do skladu, kde byly rozestavěné různé prototypy. Tuto místnost už dnes nemáme a docela mi chybí, protože byla plná modelů různých věcí v různých měřítkách. Když jsem chtěl třeba postavit bagr, šel jsem se podívat nejdříve tam a našel jsem jej třeba v patnácti různých verzích, barvách i velikostech a to bylo fajn. Bohužel v naší současné budově už na to není místo.
Když už jste naťuknul proces toho, jak navrhujete – stavíte spíše z virtuálních nebo skutečných kostek?
Stavím primárně se skutečnými kostkami, virtuální stavění přichází až potom a většinou ho konzultuju, když potřebuju zjistit, jestli je nějaký díl dostupný v takové a makové barvě.
Vy sídlíte v domě, který se jmenuje Innovation House, který je ale mimo areál nového LEGO Campusu, kde sídlí prakticky celý zbytek společnosti, proč tomu tak je? Je to abyste měli klid na navrhování?
Je to taky z toho důvodu, že celá naše budova je přizpůsobena tomu, že všechno, co se tam děje, je tajné. Na oknech máme reflexní folie, aby nebylo vidět dovnitř a LEGO Campus je naopak typický obrovskými otevřenými prostory, což pro designové studio není úplně vyhovující.
Když jste poprvé přišel do Billundu, tak už tam pracovali nějací Češi?
Ano, ale ne v designu, já jsem byl prvním Čechem, který byl zaměstnaný jako designér. Na konci roku 2022 navíc byla přijata poměrně velká vlna marketérů z Česka a od února 2023 tam máme taky druhého českého designéra stavebnic.
To je ale novinka, to jsem ještě nikde nečetl!
Jo jo, Kryštof Maliňák (na Instagramu @vladimirkrystof) pracoval v Kladně na velkých modelech a loni v únoru se dostal do Billundu. Má za sebou nějaké modely z řady Monkie Kid a teď pracuje v jiném oddělení, o kterém zatím nemůžu mluvit, ale daří se mu dobře.
Setkáváte se s ostatními českými zaměstnanci?
Naše billundská skupina drží docela pohromadě, chodíme spolu pravidelně v pátek na obědy, hrajeme spolu deskové hry a s jedním slovenským kolegou (a s mými kamarády z Čech) hrajeme Dungeons & Dragons po Skypu. Takže ano, vídáme se.
Takže máte kolegy i ze Slovenska?
Ano, myslím že v týmu designérů ještě nikdo ze Slovenska není, ale pracují na jiných postech.
Kolik setů máte doma ve sbírce?
Já to nepočítám, ale myslím, že těch vesmírných za poslední rok přibylo docela dost – M-Tron mám kompletní, dokonce skoro všechno ve dvou kopiích, protože tomu nešlo odolat. Vesmírné sety z první poloviny devadesátých let mám asi od každého jeden kousek kromě základen, protože ty se mi nevejdou na poličku. Pak mám pár starších Technic setů a něco z těch mých.
Který z nich máte vůbec nejradši?
To je těžká otázka. Z vesmíru je to Mega Core Magnetizer, protože nic lepšího nikdo nikdy neudělal – tak jednoduchý, krásně geniální a perfektně hratelný set, že si s tím i dospělý vydrží hrát desítky minut. Z Technicu to asi pořád bude Control Centre II z roku 1995, protože tam je dinosaurus, který je motorizovaný a prostě co může být lepšího než dinosaurus z Technicu?
A to byla poslední otázka, kterou jsem Milanovi stihl položit. Už během samotného rozhovoru i při jeho zpracovávání později mne ale napadla hromada dalších a tak věřím, že se nám někdy v budoucnu podaří domluvit na dalším setkání, třeba až zase přijede do Prahy zahájit prodej své další velké novinky. 🙂
pavel tazbirek
Zakladatel tohoto blogu a strýc Matyho, po kterém web pojmenoval. Krom samotného stavění jej nejvíce baví objevovat historii společnosti LEGO a nové, netradiční a kreativní způsoby využití LEGO kostek.
v Brně a Litoměřicích.
