Zhruba po roce se dočkáváme druhého setu s tematikou Mario Kart. Zatímco minulý rok jsme stavěli Maria s jeho motokárou, dnes se podíváme na jeho mladšího, zato vyššího bratra Luigiho.
Obsah článku
Set obsahuje 22 sáčků s kostkami, 4 pneumatiky, 4 ráfky, samostatně zabalené čelní sklo a návod.
Jelikož set opět vznikl ve spolupráci s Nintendem, všechny potřebné detaily jsou vyřešeny pomocí potištěných kostek. Za to jsem nesmírně rád. Vždy dávám přednost potisku před samolepkami, protože z vlastní zkušenosti vím, že samolepky nejsou taková výhra, jak se nám LEGO snaží tvrdit. Ale to je jiný příběh.
Vzhůru do stavění!
První dva sáčky se skládají překvapivě rychle. Ještě jsem se pořádně nerozkoukal a už máme hotový podvozek i přední nápravu. Ta je opravdu pevně propojená. Líbí se mi také detail brzdových kotoučů, i když je ve výsledku bohužel neuvidíme.
Třetí sáček je věnovaný výhradně zadní nápravě. Tady si poprvé všímám, že každá její strana je trochu jiná. Proč? To se určitě dozvíme.
Následuje stavba torzní tyče pro ovládání přední nápravy a mechanismu zatáčení kol. Tady mě překvapuje, jak omezený rozsah zatáčení vlastně je.
Úvodní část stavby obsahuje spoustu dílků LEGO Technic. Jsem za to rád, protože LEGO má tento styl konstrukce podvozku odzkoušený na mnoha automobilových setech. Podvozek je pevný a nabízí i několik funkčních prvků, což je určitě plus.
Sáčkem číslo 5 začínáme stavět karoserii motokáry. Nejprve přicházejí na řadu boční strany. Právě tady poprvé vidím modré a žluté kostky tohoto setu. Odstíny obou barev se mi moc líbí. Použité kostky jsou poměrně velké, takže jde opět o rychlou pasáž, během které boční linie motokáry vznikne za několik minut.
Od středu se přesouváme ke stavbě předních blatníků, kterou zakončuje pěkný detail v podobě blinkrů. Tato část je uchycena pomocí kloubu, takže lze blinkry nastavit do požadovaného sklonu. Zvolená stavební technika je dobře zvládnutá a blinkry drží pěkně a pevně.
Pomocí sáčků 8 a 9 stavíme přední část motokáry. Nejprve vytváříme boční úkosy, které plynule přecházejí do přední části. Ta je tvořena výraznou mřížkou chladiče, která dodává motokáře charakteristický vzhled.
Na závěr přidáváme kapotu s výrazným písmenem L. Když na model umisťuji takto velké potištěné kostky, jsem opravdu rád, že je nemusím polepovat samolepkami.
Nakonec přidáváme čelní sklo a palubní desku, která není nijak zvlášť zajímavá. Tím máme přední část hotovou.
Zadní část a funkční prvky
Otevírám sáček s číslem 10 a přesouváme se dozadu. Na chvíli se vracíme k dílkům LEGO Technic, pomocí kterých sestavujeme mechanismus přenášející otáčení kol na další části konstrukce.
Nejdříve jsem nechápal, proč je každá strana šasi jiná, ale teď mi to začíná pomalu docházet. Rozdílná konstrukce totiž souvisí s mechanismem, který přenáší pohyb zadních kol dál do motokáry.
Zadní část stavíme postupně od blatníků směrem vzhůru. Opět se tu objevují šikmé části, které ovšem drží velmi dobře.
Za sedadlem Luigiho se nachází výrazná aerodynamická ploutev, která vystupuje nad karoserii a podtrhuje závodní vzhled motokáry.
Motokáru už mám téměř hotovou, ale stále si kladu otázku, proč mi zezadu vyčnívá jedna kostka napojená na mechanismus LEGO Technic. Konečně se dozvídám proč!
K výfuku totiž přidávám čtyři plameny. Když následně nasadím velká kola, zjišťuji, že se při pohybu motokáry výfukové plameny otáčejí. Kromě zatáčení kol tak model nabízí ještě jeden zajímavý funkční prvek – rotující výfukové plameny.
Kola jsou úzká, ale vysoká. Zakrývají je pěkně potištěné poklice, jejichž barva a tvar připomínají mořskou hvězdici. Myslím si, že i kvůli velikosti těchto kol má přední náprava tak omezený rozsah zatáčení. Kola zkrátka zabírají poměrně dost místa.
Po dokončení samotné motokáry přichází na řadu ještě černý stojan, který ji bude držet.
Stavba Luigiho
Sáčkem číslo 15 začínáme stavět samotného závodníka. Stejně jako u Maria začínáme tělíčkem, které vzniká skládáním různých kostek na sebe. Zpočátku člověk vlastně ani neví, kde je přední a kde zadní strana, ale konstrukce drží pevně. Naštěstí toto zmatení netrvá dlouho a na konci šestnáctého sáčku už je jasné, kde je předek a kde zadek.
V sáčku číslo 17 se nacházejí Luigiho nohy. Oproti Mariovi tu ale najdeme jeden rozdíl. Protože je Luigi vyšší, sedí ve své motokáře s pokrčenýma nohama.
Stavba rukou je jednoduchá a rychlá. Zelená barva jeho trička se mi líbí a trochu mi připomíná odstín, který známe z motorek Kawasaki.
Sáčkem číslo 20 se dostáváme k poslední části samotné postavy – Luigiho hlavě. Stejně jako u Maria bych i tady řekl, že jde o nejkomplikovanější část celé stavby.
Střed hlavy je tvořen různými kostkami, na které nejprve přidávám obličej a část vlasů.
Následně doplňuji spodní část čepice, hustší část vlasů a uši. Všechno do sebe správně napasovat vyžaduje trochu zručnosti a citu.
Otevírám poslední sáček, ve kterém se nachází kšilt a horní část čepice. Ty připevním k hlavě, tu následně nacvaknu na tělíčko a po 5 hodinách a 7 minutách je hotovo!
Závěrečné dojmy
Luigiho posadím do motokáry a musím říct, že se mi set opravdu líbí.
O jeho pořízení jsem nějakou dobu uvažoval, ale stále jsem si nebyl jistý, jestli do něj jít. Na fotografiích totiž nevypadal úplně nejlépe. Nakonec jsem ho dostal k narozeninám a jsem rád, že ho mám.
V poslední době se u LEGO setů setkávám s tím, že je výrobce dokáže z jednoho nebo dvou úhlů nafotit opravdu pěkně. Člověk si pak set nadšeně postaví, ale ve skutečnosti je zklamaný, protože z ostatních úhlů už tak dobře nevypadá.
U Luigiho a jeho motokáry Mach 8 je to ale přesně naopak. Naživo vypadá set mnohem lépe než na fotografiích.
A co by to bylo za motokáru, kdybychom ji nevzali na projížďku?
Mario, bratříčku, musíme rozhodnout, kdo z nás je ten nejrychlejší Ital!
„Brácho, řeknu ti, to byl teda závod!“
Jaký byl článek?