Dostal jsem k recenzování dvojici bust (snad prvních z nové Star Wars série), které vyšly letos v dubnu. Je to zvláštní, ale opět se to sešlo v páteční ráno. Pracovní rozvrh říká „volno“, žena se synem mi dopřáli volné dopoledne, tak se můžu pustit do další stavěcí seance.

První dojmy

První, co musím pochválit, je opět zpracování krabic. Jak už to bývá u setů určených primárně pro dospělé, dominuje převážně černá barva. V případě Dartha Vadera se za bustou rozlévá tlumená rudá záře, zatímco Yoda dostal do vínku uklidňující zelenou, která se však s jeho olivovým zbarvením nijak nebije.

Když byly tyto sety ohlášeny, hned jsem si oblíbil Vadera, zatímco Yoda mi z obrázků připadal spíše nepovedený – hlavně jeho vykulený výraz. Tento názor mi zůstal do doby, než jsem si krabici prohlédl zblízka; teď mi jeho zpracování přijde daleko lepší – uvidíme, co budu říkat po dokončení stavby. Když však porovnám bustu s přiloženou minifigurkou, tam už je podoba daleko větší.

Takže pouštím soundtrack k filmu Impérium vrací úder a jdu na to!

Stavba Yody

Po otevření krabice s bustou mistra Jedi Yody na mě vypadly tři papírové sáčky a návod. První dvoustrana je věnována krátkému popisu zeleného mistra Jedi a jeho LEGO verze a celostránkové fotografii z Epizody II.

Otevírám sáček číslo 1 a dávám se do práce. Vypadne na mě sáček s menšími dílky a rovnou i minifigurka Yody. Když jsou kostky vysypané, musím říct, že z naditého prvního pytlíku, toho největšího, jsem očekával asi více dílků. Yoda je postavený a já ho můžu porovnat s jednou z jeho prvních variant, tou z roku 2002.

Začínám pěkně od podlahy, stavbou kruhového podstavce, na kterém busta stojí. Na vnitřní stavbu jsou klasicky použity pestrobarevné dílky. Během stavby se mi znovu potvrzuje, že busta bude menší, než jsem čekal – což nutně nemusí být na škodu pro ty z nás, kterým začíná docházet volné místo na nové modely. Že jako další stavím ramena, mi došlo až v okamžiku, kdy jsem spojil ministavbičky k sobě, stejně tak je to se zády busty. Přidávám přední stranu torza a z návodu zjišťuji, že jsou dvě možnosti stavby. Buď se stojánkem pro minifigurku, nebo bez něj. Já volím samozřejmě vystavení s figurkou, a přeskakuji tedy pět stran návodu. Rozestavěné torzo tedy zatím nechávám ležet a začínám pracovat na jednoduchém černém stojánku. Ten mi mimochodem připomíná zmenšenou a zjednodušenou verzi stojánku ze série Star Wars přileb. Po dokončení prvního sáčku s dílky vypadá stavba následovně:

Druhý pytlík s dílky tentokrát obsahuje dva menší sáčky. Valná většina dílků je pískové barvy, což značí, že teď se budu věnovat převážně stavbě Yodova pláště. Návod mě vrhá do stavby jedné z rukou. Zde chválím použití titěrných dílků k vytvoření textury rukávu pláště – a zároveň se přiznám, že najít potřebný 1×1 nebo 1×2 dílek bylo občas složitější, než by člověk čekal. 😅

Zároveň se zde setkávám s dílkem, který je pro mě opět nový. Pojmenoval bych ho jako mikro létající talíř:

Zde se bude jednat o spodní část jílce světelného meče. Ten připojuji k maličké dlani olivové barvy s malými drápky, a tu kulovým kloubem zacvaknu do rukávu. Postavím ruku a připojím opět kulovým kloubem k paži.

S jednou rukou hotovou se vrhám na další. Protože druhá je ohnutá, probíhá stavba paže trochu jinak, než tomu bylo u první, a návod tak není jen zrcadlen, což se mi líbí – opakované stavění je sice občas u určitých staveb nutnost, ale rád ho mít nemusím. 😁

Následně zjišťuji, jak funguje spojení obou rukou k sobě, a za mě se jedná o geniálně jednoduché řešení – jsou nasunuty na Technic tyčku. Jak prosté, ale funkční!

Podle návodu připojuji obě paže k levému rameni a vzniká dočasná „monstrozita“, která mě rozesmála.

Samozřejmě, že paže hned připojuji i ke druhé straně torza a dochází u mě ke zjištění: „Páni, opravdu to vypadá jako Yodovy ruce!“ 😱 A ne, nemyslím to ironicky – výsledek se mi líbí. Teď už se nemůžu dočkat, jak bude busta vypadat s hlavou. Dodělávám detaily ramen postavy (zpětně zjišťuji, že z nějakého důvodu jsem o hodně dřív vynechal jeden krok) a můžu se vrhnout na další sáček.

Poslední pytlík obsahuje opět dva sáčky s menšími dílky. Tentokrát jasně převažuje olivově zelená barva součástek a já se opakovaně nemůžu dočkat, až budu stavět Yodovu hlavu. Na vnitřní konstrukci ze všech stran přicvakávám části hlavy a musím uznat, že už při stavbě vypadá hlava vlastně docela povedeně. Staré vrásčité čelo je napodobeno velmi dobře, stejně tak chomáč vlasů, které má mistr na hlavě. Co mi přijde znepokojující, jsou dílky znázorňující Yodovy oči.

Ty se jen zasadí na stopkách do otvorů k tomu určených, a je to. Při tomto zdánlivě jednoduchém procesu se mi poškodila část hlavy, ale nebylo to nic, co by se nedalo rychle spravit. Hlava se zacvakne dalším kulovým kloubem k torzu a Yoda je na světě. Z průhledných světle zelených válečků postavím zažehnutý světelný meč, připevním minifigurku Yody na podstavec a je hotovo.

Stojí to za to?

Osobně si myslím, že nebude trvat dlouho a nějaký šikovný stavitel dodělá postavičce nohy, protože s nimi by vypadal model ještě lépe. Druhá věc, která mě bije do očí, je, že přibližně třetinu výšky figurky v tomto případě tvoří podstavec, což je poměrně škoda. Chápu, že je to výstavní busta, ale podstavec se mi zde navzdory menší velikosti jeví výrazněji než třeba právě u série přileb. Ve výsledku však hodnotím stavbu kladně a když si člověk trochu pohraje s obočím, nevypadá Yoda už tak „ňoumovsky“, ale spíše bojovně. Srovnání vedle busty Dartha Vadera přijde na řadu za chvíli.

Stavba Dartha Vadera

Po otevření boxu patřícího Temnému pánovi ze Sithu mám rovnou čtyři papírové pytlíky, z nichž ten první je největší. Což je zvláštní, protože Yoda měl o celých 50 kostek víc. Návod je samozřejmostí.

V pytlíku číslo 1 je krom sáčku s menšími dílky i minifigurka Dartha Vadera (s pláštěm zabaleným ve čtvercové krabičce) a oddělovač kostek – což dle mého naznačuje, že stavba bude daleko komplexnější. Možná tedy poroste i pravděpodobnost nutnosti rozebrání špatně umístěných dílků. Stavím Vadera a protože nemám starší verzi figurky (a ta poslední, kterou mám, mi přijde na vlas stejná), přikládám alespoň fotku s mým nejoblíbenějším perníčkovým Vaderem z loňského roku.

Srandu stranou, jdu stavět. Stejně jako u předchozího setu začínám pěkně odspod, rameny. Líbí se mi, že kostky, které budou zaskládané, nejsou typicky křiklavých barev, jako tomu normálně bývá, ale jsou rudé. Vidím, že ramena budou pěkně široká – poměřil jsem je s Yodovou bustou a na šířku mají jen asi o dva centimetry méně než Yoda (včetně podstavce) na výšku. Oproti titěrnému Jediovi očekávám něco většího! Ramena jsou při stavbě uvnitř „dutá“, aby se ušetřily kostky. To se mi líbí.

Opět si můžu vybrat, zda chci podstavec s a nebo bez minifigurky, a stejně jako v předešlém případě chci u busty i zmenšenou verzi postavy. Přetáčím tedy o pár stran dál (rozdíly ve stavbě jsou stejně minimální a kdykoliv se rozhodnu podstavec přestavět, bude to jen na pár chvil). Stojánek má stejné rozměry jako Yodův, ale myslím si, že s Vaderovou mohutností nebude působit tak rušivě.

Protože slunce už je skoro pryč, s focením prozatímního postupu čekám na další den, stejně tak s pokračováním stavby.

V pytlíku s číslem 2 nacházím opět jen dílky černé, tmavě šedé a červené barvy. Nejsem minimalista, ale tato barevná kombinace se mi vyloženě líbí. Začínám stavět přední část ramenního plátu, kde se střídají černé a šedé pruhy. Následuje zadní část, kde je texturou naznačený plášť. Po dokončení vypadá stavba prozatím takto:

Třetí pytlík opět skrývá jedno balení menších dílků; tentokrát se objevuje i pár bílých kostek, je jich však minimum. Tady opět chvíli přemýšlím, co to vlastně stavím – začínám spodkem Vaderova dýchacího aparátu. Levá a pravá strana se zde sice zrcadlí, ale je to jen pár kroků. Obě části přicvaknu k sobě, a pokračuju stavbou vnitřku Vaderovy hlavy. Zatímco torzo postavy mi přišlo obří, hlava se mi oproti tomu zdá zatím docela maličká, tak uvidíme, až bude nasazená na těle. Přidávám líce a dílky sloužící jako průzor, a na stole mám toto:

Pytlík číslo 4 opět obsahuje menší díly, a do očí mě krom klasických barev bije přesně jedna světle modrá součástka. Na řadu přichází Vaderův vystupující „čumák“. Zde jsou dva speciální potisknuté dílky – set neobsahuje žádné nálepky, za což jsem vděčný!

Poté přicvaknu dva díly nárazníku, které tvoří detail horního lemu přilby. Nemůžu se však ubránit pocitu, že Vaderovi (alespoň zatím, během stavby) propůjčují jakousi komičnost – jsou totiž o něco větší, než by měly být.

Jde se na vnitřek přilby, a konečně využiju ten jeden modrý dílek! 😁 Nehraje však žádnou skrytou roli (aspoň si toho nejsem vědom), je prostě jen středem konstrukce. Čtyři velké zaoblené dílky vytvoří kulatý tvar přilby, a poté už jen dostavím její boční strany. Jako poslední přicvaknu trojúhelníkový dílek „brady“ a je hotovo!

Stojí to za to?

Stejně jako v případě mistra Yody, i zde byly použity zajímavé techniky i dílky, ač jich ve srovnání s druhým setem není tolik. Ikonický tvar helmy vypadá i v tomto měřítku pěkně a na výstavce bude set i přes nedokonalé „obočí“ vypadat důstojně. Více v posledním odstavci.

Pro porovnání

Postavit si vedle sebe oba sety z této dvojité recenze se přímo nabízí. Tady jsou:

Další stavbou pro srovnání velikostí (pokud ji vlastníte) je můj R2-D2 z roku 2024.

Yodu ponechejme na chvíli stranou, protože pro další porovnání mi bude stačit busta Darth Vadera. Jeho přilba z již několikrát zmíněné série, set s číslem 75304, je už více než pět a půl roku starým setem, a tedy při jeho stavbě nebyly k dispozici všechny moderní kostky; přesto designéři v LEGO dokázali hezky vytvarovat ikonický tvar přilby. Stavba byla o dost komplikovanější a detailnější než u busty, avšak zároveň křehčí; při neopatrné manipulaci se může „obočí“ či tyčky, tvarující spodek helmy, vytočit nesprávným směrem. Jediné, co mě však vždycky štvalo, byl study posetý tvar přilby, kvůli kterému působila hranatěji, než bylo nezbytné.

U Vaderovy busty podobný problém nehrozí, protože je perfektně hladká (čtyři study na vrcholu přilby jsou nic) ze všech stran. Oproti velké přilbě jsou zde bohužel viditelné některé mezery mezi dílky, které ovšem na krabici neuvidíte – jde jen o úhel, z jakého se na postavený set koukáte.

Posledním srovnatelným parametrem jsou stojánky – ten větší u přilby je paradoxně mnohem méně na očích než ten u busty. Navíc vypadá jako obyčejný černý blok, zabírající pořádný kus celkové výšky modelu.

Má to cenu?

Názor na stavbu si jako tradičně nechávám do posledního odstavce, a zde se nejprve vyjádřím ke každému ze setů zvlášť.

Co se týče Yodovy busty, tělo je zpracované na výbornou. Plášť se všemi svými záhyby na rukávech vypadá povedeně, maličké ruce s drápky taky. Jak jsem psal během stavby, můj názor na obličej a celkově hlavu se změnil k lepšímu s tím, že oči pořád vypadají dost vykuleně. Krom tohoto malého detailu tak musím Yodovu bustu pochválit s tím, že vzhled na krabici opět klamal, a v reálu vypadá daleko lépe. Škoda jen, že nebýt meče (a podstavce), byla by busta docela malá.

Na řadu přichází Darth Vaderova busta. Ramenní plát je opravdu povedený, a dobře vypadá z obou stran. Když se dostanu k samotné přilbě, tady se mé názory trochu rozcházejí. Na jednu stranu chápu, že vytvořit v podobně malém měřítku dostatek důvěryhodných detailů prostě není jednoduché; na stranu druhou jsou tu již zmíněné oblouky přilby nad očima, s kterými se prostě nějak nemůžu sžít. Vader tak na mě působí vyjukaně (třeba jako by se náhle dozvěděl, že má dítě 😉), což mu ubírá na hrůzostrašnosti, kterou jinak přirozeně má.

Paradoxně tak o setu, o kterém jsem měl horší mínění (Yoda), musím říct, že mě potěšil; naopak Vader, na kterého jsem se těšil víc, si u mě malinko pohoršil. Ne že by se mi busty nelíbily, ale opět se tak potvrdilo, že názor si udělám až po dokončení stavby, a ne podle obrázku na krabici.

Protože oba sety jsou určeny pouze k vystavení a dají se pozicovat jen minimálně, má cenu se ptát: jak budou vypadat na výstavce/poličce/stole? Odpověď je jednoznačná: moc hezky. Protože na nich není úhel, ze kterého by vypadaly špatně (samozřejmě, proč by někdo vystavoval model zády?), jde poznat, že si s nimi LEGO designéři dali opravdu práci.

Ještě krátce k velikosti – menší výška setů je za mě výhodou, protože pokud bojujete s místem, či naopak nechcete interiér „přeplácaný“ různými lapači prachu, jedná se o skvělou volbu.

Navíc jsem opravdu zvědavý, zda v této sérii bude LEGO pokračovat, či se jednalo pouze o jednorázové vydání. Dokážu si totiž představit, že by v tomto měřítku takový generál Grievous, Darth Maul či Boba Fett mohli vypadat velmi dobře!

Jen tak pro zajímavost přikládám sbírku všech svých z kostek postavených Darth Vaderů – začíná se nebezpečně rozšiřovat…