V dalším díle seriálu mapujícího u příležitosti 90. výročí založení LEGO Group zajímavé momenty z let, ve kterých tato společnost slavila svá kulatá výročí, jsem se tentokrát podíval na rok 1942 a pravděpodobně nejzásadnější událost, která se v tomto roce v malé dánské vesničce udála – požár. S trochou černého humoru by se totiž dalo říct, že se požáry staly ve 20. století pro firmu LEGO malou tradicí, její osud totiž významněji zasáhly hned třikrát – a to vždy s rozestupem 18 let. Kromě toho, že oheň společnosti mnoho vzal (dvakrát prakticky kompletní výrobní prostory), ji také vždy i něco nového přinesl, a proto jsem se rozhodl, že se s vámi o všechny tři příběhy v novém článku podělím.
První požár (1924)
Úplně poprvé postihl požár rodinu Kristiansenů ještě v době, kdy by zakladatele LEGO Group Ole Kirka Kristiansena pravděpodobně ani ve snu nenapadlo, že jednou bude vyrábět hračky. Jeho původní profesí totiž byla tesařina a se záměrem se jí věnovat po zbytek života v roce 1916 zakoupil Billund Maskinsnedkeri og Tømreforretning (Billundskou tesařskou dílnu a sklad dříví). Součástí dílny byl také dům, kam se Ole nastěhoval se svou manželkou a kde také později vychovávali své děti. V roce 1924 se však jeho synům Karlu Georgovi a Godtfredovi při hře v dílně podařilo založit požár. Naštěstí při něm nebyl nikdo zraněn, ale oheň kompletně zničil jak dílnu, tak i dům, kde Kristansenovi bydleli.
„Mým prvním příspěvkem k rodinné firmě – ne že bych na to byl nějak pyšný – bylo, když jsme s mým bratrem Karlem Georgem v dílně zápálili ohřívač lepidla, od kterého chytly hobliny a následně celá budova vyhořela do zakladů.“
Godtfred Kirk Christiansen
V minulém díle seriálu jste se mohli dozvědět, že přestože byl Ole poctivý řemeslník a jeho stavby byly vždy té nejvyšší kvality, v oblasti, kde si chudí farmáři nemohli dovolit investovat do jeho služeb, se nejednalo o příliš lukrativní profesi. Díky tomu finanční situace rodiny nebyla příliš příznivá. I přesto se však Ole rozhodl investovat do nového a honosného domu, kde by v budoucnu mohla žít celá jeho rodina. Vchod zdobily dvě sošky lvů (symbolizující prvotřídní kvalitu Oleho tesařiny) a před domem byl dokonce vydlážděn vůbec první chodník v historii vesnice.
Jak si to všechno ale mohl dovolit? Nemohl, proto v prvních letech celá rodina žila pouze v malinkém bytě v zadní části vedle dílny a zbytek domu Ole pronajímal. Dům na billundské Hlavní ulici stojí dodnes a stal základem celé společnosti LEGO – jak společnost rostla, malá dílna na dvorku se rozrůstala s ní. Proto když i dnes zahnete do ulice, která kolem něj vede, můžete sledovat jak se dílna postupně rozrůstala v tovární komplex.
Rodina Kristiansenů již dnes pochopitelně v domě nežije, jeho role ve společnosti však zůstává důležitá – uvnitř se nachází veřejnosti nepřístupná expozice o historii společnosti. Každý nový zaměstnanec totiž své seznámení s firmou LEGO zahajuje symbolicky právě zde. A ve sklepě domu se nachází legendární LEGO Vault, tedy trezor, který ukrývá jeden nerozbalený exemplář od téměř každé jedné stavebnice, kterou kdy společnost LEGO vydala.
Druhý požár (1942)
Když se posuneme v čase o 18 let vpřed, tedy do roku 1942, zjistíme, že se LEGO Group po těžkém zotavování se z hospodářské krize daří nejlépe v historii. Mezi lety 1940–42 dokonce zdvojnásobila své tržby! Během druhé světové války se totiž největší konkurenti – němečtí výrobci hraček – museli přeorientovat na potřeby válečného průmyslu. Později bylo dokonce zakázáno při výrobě hraček používat materiály jako kov či gumu, což pochopitelně ještě více zvýhodnilo výrobce používající výhradně dřevo. Již dříve navíc Ole také zjistil, že i při sebevětší krizi chtějí rodiče stále svým dětem dopřát jen to nejlepší.
„Ve tři hodiny ráno přiběhl jeden z mladíků přespávajících v dílně a vykřikl: ‚Továrna hoří!‘ Byla to šokující a bolestivá zpráva.“
Ole Kirk Kristiansen
Tento strmý růst se zastavil 22. března 1942 – v noci totiž došlo v továrně ke zkratu, který způsobil požár. V tento moment, ve svých 51 letech, Ole poprvé začal uvažovat, že se svého snu o výrobě hraček vzdá. Továrna kompletně shořela a s ní veškeré skladové zásoby, stroje i návrhy modelů. Nakonec se ale přeci jen díky své víře a pocitu zodpovědnosti vůči svým synům i zaměstnancům rozhodl začít znovu. Podařilo se mu získat bankovní úvěr a za velké podpory rodiny i svých zaměstnanců se pustil do stavby nové továrny, která byla hotová ještě ten samý rok.
I tato stavba stojí v Billundu dodnes a Ole Kirkovo přesvědčení se nevzdát ani když je nejhůře se stalo inspirací pro jeho syna během hospodářské krize v 70. letech i jeho vnuka na počátku 21. století, kdy se společnost LEGO ocitla na pokraji bankrotu a již nikdo nevěřil v její záchranu.
🗞 Týden v kostce
Pokud vás článek zaujal, budu rád, když se přihlásíte k odběru Týdne v kostce, newsletteru, ve kterém každý týden najdete nově představené stavebnice, nové články z mého blogu, zajímavosti i aktuální slevy. 🙂
Třetí požár
O 18 let později, v roce 1960, již společnost řídil Oleho syn Godtfred (ano, ten, který měl na svědomí první požár v roce 1924). V té době si děti takřka po celé svobodné Evropě již dva roky mohly hrát s kostkami LEGO v dnešní podobě. Vedle toho však LEGO Group i nadále vyráběla dřevěné hračky. Ty v roce 1959 dostaly vlastní značku BILOfix, název LEGO se nadále používal výhradně pro plastové kostky. 4. února 1960 však přišel prozatím poslední požár, který postihl totožnou budovu jako v roce 1942, tentokrát už však sloužila pouze jako sklad dřevěných hraček.
Po těchto událostech se Godtfred rozhodl sklad již neobnovovat, namísto toho ukončil výrobu dřevěných hraček a stavebnicový systém LEGO se tak měl stát jediným produktem společnosti. Pro tento postup se rozhodl z důvodu neustále rostoucího konkurenčního boje – kvalitní dřevěné hračky byly zkrátka příliš náročné na výrobu a tudíž nebyly schopny konkurovat masově vyráběným americkým nebo japonským hračkám.
Tímto krokem však pobouřil svého bratra Gerdhadta, který stál v čele BILOfixu a jejich spor vyústil v jeho odchod ze společnosti. Značku BILOfix i výrobní stroje si však vzal s sebou a vyvinul vlastní dřevěný stavebnicový systém, který se nakonec stal úspěšným (i když ne tolik jako LEGO). Pod značkou BILOfix Gerhardt pokračoval v myšlence svého otce a hračky vyráběl pouze ze dřeva té nejvyšší kvality. To se však samozřejmě promítlo i na ceně, kvůli které v roce 1972 nakonec přišel o globálního distribučního partnera, americkou společnost Revell a postupně musel propustit své zaměstnance i prodat továrnu. Nakonec tedy ohledně konkurenceschopnosti dřeva došlo na Godtfredova slova, Gerhardt svou společnost prodal v roce 1980 a jeho systém zanikl krátce poté.
Prohlédněte si také další díly seriálu k výročí 90 let od založení LEGO Group:
v Brně a Litoměřicích.