Všechno začalo v roce 2013. Tehdy na Lipně proběhl první ročník výstavy (dnes nese název Czech Repubrick) a v návštěvní knize se až příliš často objevoval dotaz, jestli přibude i nějaký model ze světa Harryho Pottera? Organizátoři výstavy se na mě obrátili, jestli bych něco na toto téma byl schopný a ochotný zpracovat. Bleskově jsem opáčil „A co třeba celý Bradavický hrad?“. To stačilo. Plán byl jasný. Že to zabere dva roky a spolkne milion kostek, to jsem tehdy vážně netušil…
Prakticky celý podzim jsem věnoval nákupům dílů, plánováním a promýšlením. Začátek byl snadný. Podívat se znovu na všech osm filmů, stopovat a printscreenovat všechny použitelné záběry na hrad a z internetu stahovat všechny fotky a fanouškovské náčrtky hradu, které by se mohly hodit. Z toho všeho byly jasné tři věci: Zaprvé, že hrad je v každém filmu úplně jiný, což je pro tenhle obří projekt velká nevýhoda. Sami někdy pozorně sledujte, jak jednotlivé budovy mění svojí pozici nebo se upravují dle potřeb natáčení. Zadruhé, že žádný oficiální plán Bradavického hradu neexistuje a budu si muset velkou část vymyslet sám. No a zatřetí, že primární barva hradu bude tmavě béžová.
Nákupní šílenství mohlo začít. Na Bricklinku jsem doslova luxoval díly ve vybrané béžové. Kostky všech velikostí a tvarů. Pokud to mělo správnou barvu a bylo toho víc než sto kusů, kupoval jsem. K tomu samozřejmě mix světle šedých kostek na skály, které hrad obklopují a haldy levných kostek do základů, na kterých hrad stojí. Netrvalo dlouho a můj pokoj (tehdy ještě v bytě u rodičů) byl zavalen bednami kostek. Dodnes vzpomínám na chudáka pošťáka, který mi sám několik set kilo kostek nanosil až do bytu. Nebylo zvláštností, že mi podezřelé chrastivé balíky nosil každý pracovní den v týdnu. Někdy i víc najednou. Omluvil jsem se mu někdy? Ne. Raději jsem se z toho bytu zbaběle odstěhoval. A hrad šel do vlastního ateliéru.
Plánování bylo dost. Takhle obří projekt už moje hlava nebyla schopná realizovat jen v představách. Musel jsem si nahodit nějaký základní půdorys. Měřítko jsem se snažil udržet relevantní k minifigurkám a musel jsem se vejít do rozměru ateliéru pět krát šest metrů. První kusy hradu vznikly 25. 1. 2014. Byly to jen malé pokusné fragmenty fasády a poloměr hlavní kulaté věže, ale po několika měsících utrácení peněz a hromadění kostek to byly první viditelné výsledky práce.
Trvalo mi skoro týden, než jsem si rozplánoval jen obyčejný půdorys na podlaze. Možná se to zdá jako nesmyslně dlouhá doba na těch „pár“ kostek, které jsem prostavěl, ale téměř stoprocentně jsem ten půdorys nakonec i realizoval. Takže to nebyla tak promarněná zbytečná práce.
Následujících několik měsíců bylo ve znamení stereotypního cvakání sloupečků z kostek. Proč? Protože celý hrad měl být posazen na 40cm vysoký sokl, který bude ohraničen skálou. Prostě jen proto, aby finální hrad byl trochu výš a vypadal více impozantně. Mohlo se to udělat celé levněji a dát pod hrad třeba nějaké dřevěné podpěry? Ano, mohlo, ale to mi přišlo trochu jako švindlování. A tak se cvakalo, cvakalo a cvakalo…
V přestávkách jsem si zkoušel první části budov. Zatím je nebylo v modelu kam umístit, ale už jsem se těšil, až budu dělat něco jiného než základy. Díky tomu jsem ale narazil na pár nedokonalostí LEGO kostek, na které jen tak doma nepřijdete. Při běžném stavění doma to poznat nemůžete, ale pokud chcete postavit zeď metr dlouhou, už narazíte na drobné problémy. Setinky milimetrů rozdílu mezi různými typy kostek se nasčítají a nestačíte se divit, jak se to začne kroutit. Nejlepší variantou bylo stavět z obyčejných kostek 1×2. I proto jsou ty finálové počty dílů takové…
Práce pokračovaly a na léto 2014 byla na Lipně plánována další, již třetí, výstava. Nadhodil jsem nápad, že bych mohl model přesunout tam. Stavět jej před návštěvníky, oni by mi třeba občas pomohli. Celé by se to třeba i do konce léta stihlo takhle dostavět. Sám sobě bych se za tenhle idealistická plán měl vysmát! Jakmile jsem se chopil nějaké kostičky a začal stavět, někdo z okolo jdoucích návštěvníků se zeptal: „A co to tu stavíte?“ A já jak jsem (hlavně co se LEGO témat týče) chlapec ukecaná, zahájil jsem i hodinové kolečko otázek a odpovědí. Lidé se u mých „přednášek“ měnili, otázky ne. Nevadilo mi to. Rád jsem si s každým o hradu nebo jiných LEGO tématech povídal, ale hrad rostl žalostným tempem a tak se zase vrátil do Plzně na druhý rok stavby.
Možná by bylo nyní dobré zmínit, že jsem stavbu začínal a končil jako student vysoké školy. Kromě přednášek, zkoušek a brigád jsem měl spoustu volného času na tohoto svého koníčka. Nebo spíše velkou kobylu. Do Vánoc 2014 byla velká část budov vystavěna až na úroveň střechy.
Hrad se po létě přesunul do větších firemních skladových prostor. To mělo dvě výhody. Konečně jsem mohl kolem celého modelu bez problémů chodit (a kochat se) a popotahovat si větší kusy paleťákem, abych se moc nestrhal.
V souvislosti s tímhle hradovým monstrem dostávám často dotaz: „Nastala někdy chvíle, že vás to už nebavilo a chtěl jste s tím seknout?“ Odpověď vždy zní: „Ne, ale…“ Za tím ale přichází vzpomínky na skály, které jsou kolem většiny modelu. Je jich tam asi patnáct metrů. V lednu 2015 začaly 4 měsíce nadávání, proč celý hrad musí stát na nějaké proklaté skále, ale zároveň těšení, že až to bude hotové, bude to opravdu impozantní.
Šedé skalnaté peklo jsem prokládal černým placatým nebem. Aspoň tak se mi to tehdy zdálo. Velká spousta střech na hradu jsou jen tenké desky z pár vrstev placek (Plate) a hladkých kostek (Tile). Stačilo si jen dobře naměřit velikost, rychle nacvakat a za krátkou chvíli byla zastřešená budova. Nemálo krát jsem vzpomínal na českou pohádkovou klasiku, jak děti spolu se strašidly zastřešovaly hrad.
Začátkem května jsem nahlásil na Lipno, že mám prakticky hotovo. Chybělo pár kostek, které byly ještě někde na cestě, ale můžeme balit. Bradavický hrad se může předvést návštěvníkům. Nakonec to balení obyčejného LEGO modelu zabralo devět palet vyskládaných do dvoumetrových výšek. Celý hrad už od začátku byl na tohle připravován a je možné ho rozebrat na asi stovku menších nebo větších kusů.
Instalace na Lipně dopadla úspěšně. Převoz většina částí přežila bez újmy a drobnosti se opravily na místě. Mohlo se slavit. Hrad čekal na první návštěvníky.
Když jsem dělal finální soupis prostavěných hodin a kostek, samotnému se mi z toho dělalo mdlo. Koncový stav byl 3000 hodin práce a milion kostek. Šílenství. Jen v samotných základech, v té mase kostek, kterou nikdo nevidí, jsou těch dílů stovky tisíc. Patnáct metrů skal, celý hrad postavený primárně z kostek 1×2, tisíce oken, mraky dílů na střechách. Když tohle všechno nasčítáte, milion se vlastně nezdá jako moc vysoké číslo, že?
Určitě je zde potřeba poděkovat všem z výstavy Czech Repubrick, kteří na tenhle projekt dali zelenou a měli se mnou dva roky trpělivost.
Za těch skoro deset let už najezdil po celé republice stovky kilometrů, byl vystavován několikrát v Praze, v Děčíně a nyní je na zámku Blatná. Prošel už jednou generální opravou, další určitě zase brzy přijde. Části hradu se přestavovaly nebo vylepšovaly, něco přibylo a něco zmizelo (trochu ve stylu Bradavického hradu ve filmech). Pořád je to ale obří kolos, a tak se jej v únoru letošního roku podařilo hrad vepsat do České knihy rekordů jako „Největší hrad v ČR postavený z LEGO kostek“. A kdo ví? Třeba ho jednou najdeme i v té světové knize rekordů.
Marek Mencl
Pro Marka je LEGO celoživotní vášní, která se mu v dospělosti stala i prací. Pokud zrovna nestaví nový MOC, věnuje svůj čas rodině.
v Brně a Litoměřicích.